Hvozd > Obce > Ospělovsko

Hvozd vznikl kolonizací od Luké. Z jiných okolních vsí nebo zemanských statečků to nebylo dobře možné pro jejich malý rozsah a tím nedostatek kolonistů. Další důvod je, že Hvozd patřil od nepaměti k farnosti lukovské.
Hvozd byl pravděpodobně založen v roce 1050 – 1150, a to proto, že kolem roku 1200 byla kolonizována nesrovnatelně horší místa, například Hartinkov. Dalším ukazatelem stáří vesnice je též typ obce. Staré vesnice – Ludmírov, Vojtěchov, Milkov – typ návesní. Mladší vesnice – vsi silniční zvané ulicovka – zde patří Hvozd. První písemná zpráva o Hvozdu je až z roku 1351, kdy polovinu vsi kupuje Ješek z Konice (druhou polovinu vlastnil již dříve). Ten odkoupil již dříve ves Lukou se záměrem vytvořit zde odštěpné panství pánů z Konice. Tento záměr se ale nezdařil, neboť Ješkův syn Jan prodal Hvozd panství bouzovskému a Hvozd pak sdílí osudy tohoto panství.
V roce 1254 měl Hvozd 14 poddaných sedláků, 1 mlynáře a právo vybírat mýto hájní.
V letech 1606 – 1619 byl Hvozd prodán k panství krakovskému. Poté velice často střídal majitele. Stejně jako okolní vesnice i Hvozd byl velmi postižen během třicetileté války. Téměř celá pravá strana směrem od Březska byla spálená. Též mlýn č.p. 31, kovárna i krčma lehly popelem. V roce 1699 již měl Hvozd dva mlýny a hospodu.
Roku 1768 se stává majitelem vévoda Sylva – Taroucca původem z Portugalska. V tomto rodě zůstalo panství spolu s Hvozdem až do roku 1848 (zrušena robota) a v lesní části až do roku 1948.
Po zrušení nevolnictví v roce 1781 patentem Josefa II. dochází k rozvoji a rozšiřování vesnice. Toto rozšiřování lze rozdělit na 4 etapy:
1 etapa – stavět se začalo na části bývalých obecních pastvin pod vesnicí – Domky. Zde v letech 1789 – 1804 vznikají čísla 33, 34, 35, 36, 37, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48. Stavební místo tehdy stálo 10 – 40 zlatých. Tento stavební rozvoj souvisel s válkou s Napoleonem, neboť ženatý muž nemusel na vojnu. Č.p. 38 bylo součástí č.p. 37 a bydleli tam panští myslivci. Ve stejné době a ze stejných pohnutek vznikají domky i ve vesnici – č. p. 32, 39. Č.p. 46 byl učitelský domek.
2 etapa – dělení selských usedlostí. Tomu se vrchnost nejprve bránila, ale v roce 1866, kdy byl zrušen zákon o zákazu dělení tomuto procesu nestálo nic v cestě.
3 etapa – rozvoj výstavby po roce 1900 a to domů s čísly 73, 80, 83.
4 etapa – po první světové válce, byla postavena téměř celá ulice směrem k Luké. Největšího počtu obyvatel dosáhl Hvozd v roce 1921. Tehdy měl 86 domů a 550 obyvatel. V roce 1993 měl 145 domů a 366 obyvatel. Původně byl Hvozd přifařen do Luké. V roce 1786 přechází pod Bohuslavice.


Škola
Děti z Hvozdu chodily do školy do Bohuslavic. Od roku 1800 sem docházel učitel. Teprve roku 1860 byla vystavěna školní budova a na ní věžička se zvonkem. Učitel byl zároveň zvoníkem. Roku 1865 se škola stala samostatnou jednotřídkou. V roce 1889 zde bylo zapsáno 114 žáků. Roku 1913 byla vystavena nynější školní budova a rozšířena na dvoutřídní.


Obecní úřad
Původně se úřadovalo v obecní světničce č.p. 28. Tato vyhořela v roce 1758. Nynější budova obecního úřadu byla postavena v roce 1928. V budově se nachází pošta a knihovna. K samostatné obci Hvozd byl v roce 1848 připojen Otročkov.
V roce 1960 byl připojen Klužínek a Vojtěchov.
V roce 1964 byla adaptací rodinného domku zřízena mateřská škola. V roce 1992 byla naproti budovy školy otevřena pobočka „Spořitelny“.
Ves byla elektrifikována v roce 1923.


Zdravotní středisko
Zdravotní středisko se nachází na místě zvaném „VILA“.
Uprostřed obce stojí pekárna. Byla postavena v roce 1901 a vletech 1902 – 1955 sloužila jako mlékárna. Po tříleté přestavbě byla v budově v roce 1958 zřízena pekárna a později i cukrárna. Provoz byl zrušen v roce 1983. Činnost pekárny byla opět obnovena na podzim v roce 1991. Nyní je zde i obchod.

Mlýny
Pod vsí stojí dva mlýny. Oba měly pilu. Starší – č.p. 30 byl závislý na dešťové vodě. Byl postaven naproti samotě „Skalka“. Majitel byl Jura, později Hanus.
Druhý mlýn – č.p. 31 za třicetileté války vyhořel, odtud název „Spálený“. V roce 1661 se rozhodlo o jeho znovuzbudování. Mlýn byl panským až do roku 1762, kdy byl za 950 zlatých prodán Janu Ondráškovi do dědičného vlastnictví. V tomto rodě mlýn přetrval 200 let.
V roce 1993 zde bydlí p. Kopečná.
Nedaleko stojí myslivna „Jalovčí“.
K obci patří samota „Skalka“. Leží severozápadně od vesnice a tvoří ji dva domy.

Památky:
Boží muka – chráněná památka (stáří 300 - 400 let)
Kaplička – sv. Václava – z roku 1905
Památník obětem I. světové války

Jména okolních cest a kopců
U boří, Březiny, Šimkovo březí, Pod boučím, U Luže, V potokách, Na rybníku, Žlíbky, Za žlíbky, V příčkách, Provázky, Rezky (rostlo zde mnoho ryzců, kterým horáci na Konicku říkají rezky, v nářečí „rezka“), les severozápadně od obce se nazývá „Hora“, les mezi Hvozdem a Ponikví „Babí hora“-byl tak pojmenován proto, že v 17. století patřil majitelce panství jeseneckého Zuzaně Kateřině ze Zástřizl.
„U Babí hory“, „Skalka“, „Skalka Podžudrovská“, „Skalky Koutných“, „U rampošky“, „Kamenný člup“, „Stráž“ – 534 m – jižně od obce, nejvýše položené místo na hvozdeckém katastru, „Vápeničky“, „Ztraty“- ztrácí se voda do podzemí. „U liščí díry – zde voda z podzemí vytéká – délka 800 m. „U pazderny“ – zde se dolovala začátkem 19. století železná ruda a později zde byla panská pazderna. Za vesnicí směrem k zastávce „Na Srdéčku“ Kamenolom (vápencový) zvaný „Drtič“.


Zajímavosti:
Podle zpráv starých lidí dolovala se kolem roku 1825 – 1830 v okolí tehdejší pazderny železná ruda.
Zaniklá osada Rezkov – ves stávající mezi Hvozdem,Ponikví a Březskem, nedaleko dnešního rozcestí „Na Srdéčku“. Pomník u rozcestí silnic „Na Srdéčku“ zbudovaný roku 1946 na paměť tragické události za druhé světové války. Tehdy dne 9.5. byla na pastvině, která se nalézala proti pomníku, velká stáda krav a koní, zajištěná od ustupující německé armády armádou sovětskou. Odpočívalo zde také uskupení sovětské armády hlídající stáda. Došli zde i zvědaví občané z Ludmírova a Ponikve. Náhle se na obzoru objevila sovětská letadla, která v domnění, že jde o zbytek ústupové německé armády, nalétla nad pastvisko a spustila palbu. Vojáci hned vypustili světlice, ale přesto důsledky náletu byly tragické. Na zemi zůstaly mrtvoly 10 sovětských vojáků a 3 civilistů. Z Ludmírova 48 letý Josef Kunda a 13 letý chlapec Stanislav Skácel. Z Ponikve František Šmída.
V „Hoře“ – lámal se kámen, byly nalezeny skalní díry a menší jeskyně. Oblevili je hvozdečtí školáci, když zde sbírali jahody. Menší krápníčky uráželi.
Průchodnice – západně od vesnic Hvozd, Je to vápencový kopec, jehož jméno vzniklo od průchodu ve skalách. Branami lze projíti pod skaliskem a na druhé straně možno zase vystoupiti do lesa. Z hlavních průchodů odbočují též vedlejší. Místy je vidět i komíny, ale po krápnících není již památky. Skaliska i průchody působí mohutným dojmem. Za vápencovým skaliskem vede stezka do vrchu na malou planinku s kamenným sedátkem a rozeklanou borovicí.
Odtud je jedinečný pohled do údolí Špraňku a k Vojtěchovu.
V lese Rumpáška – hraniční kámen panství ŘÁDU NĚMECKÝCH RYTÍŘŮ.
Nejstarší spolek ve Hvozdě – založen 1897 – Sbor dobrovolných hasičů.
V letech 1923 – 1948 byly ve vesnici četnická stanice.