Aleluja, Ospělovsko!Najímala dělníky a lokátory. Ti vedli hlavně práce na budování těchto vesnic. Na určeném místě vykáceli les, připravili půdu na obdělání a na předem určené velikosti vesnice připraveného území se stavěly grunty ve dvou řadách, mezi řadami byla široká náves.
Grunty se stavěly tak, aby za každým gruntem byl lán půdy patřící ke gruntu. Podle šíře lánu byly grunty od sebe vzdáleny. Mezi grunty byly nezastavěné proluky. Grunty byly ze dřeva, roubené, střecha pokryta slámou (došky), na dvorku též dřevěný chlév, stodola asi kolem 50 m od gruntu. Grunty měly malá okénka, uprostřed místnosti ohniště, nad kterým visel kotlík na vaření. Ve stropě a střeše byl otvor na odcházení kouře z ohniště. Poněvadž však často docházelo k požárům, začaly se později stavět nad ohništěm otevřené komíny. Střecha se začala pokrývat šindelem, který nebyl tak hořlavý jako došky.
Po zbudování vesnice přicházeli osadníci (kolonisté), jim byly grunty pronajímány nebo prodávány na splátky na 20 – 40 roků, a to všem za stejných podmínek, pro celou vesnici stanoveným privilegiem, určující nejen nájemné, splátky a povinnosti, ale i jejich právní postavení k pánům a k půdě. Toto právo se nazývalo purkrecht.
Ve vesnicích se všechno pole neobdělávalo každým rokem. Horší půda se obdělávala 1 x za 2 až 3 roky. Na špatné půdě zůstal les do dnešní doby. Proto je Konicko a Bouzovsko tak bohaté na lesy.
Zůstal-li ve vesnici lokátor, který vesnici zbudoval, dostal grunt a lán půdy nebo více lánů a stal se dědičně rychtářem neboli fojtem a nemusel z gruntu a lánů platit a nemusel na robotu.
V pozdější době se stavěly grunty, které měly základy z kamene a zdivo z nepálených cihel. Každé panství mělo pece na pálení vápna, cihel a křidlice, které se používaly na stavbu panských sídel. Ve vesnicích, kde se stavěly dvory, které vlastnily více lánů půdy, pracovali bezzemci. Pro ně byly stavěny domky v řadách vedle sebe, což mělo za následek, že často shořela větší část vesnice nebo celá vesnice. U gruntu byl lán pole, který měl 50 měřic starých moravských, tj. dnešních cca 100 měřic. V menších vesnicích mimo gruntu byla většina tzv. zahradníků, kteří vlastnili pouze 1/8 lánu půdy, tj. 12 dnešních měřic.
Vznik vesnice se v zemských deskách neuváděl. Až když majitel vesnice, který ji zbudoval, ji po částech nebo celou prodal. Nejvíce vesnice kupovaly církve, kláštery, biskupství a další bohatá šlechta, např. první zápis o Náměšti na Hané je z roku 1141, kdy Náměšť koupila církev Moravská a s ní i dalších asi 200 vesnic.V r. 1770 dal císař Josef II. souhlas, že si může od vrchnosti zakoupit každý nájemník knihovně svůj majetek tak, jak je zapsán v katastru. První domovní čísla jsou od r. 1771 a druhá v r. 1820.
Po odkoupení gruntu od vrchnosti se grunty začaly měnit. Majitelé gruntu postavili v proluce vedle svého gruntu další dům pro svého dědice. Lány se začaly měnit na pololány a čtvrtlány. Domy, které se začaly stavět po r. 1771, dostávaly již pořadová čísla domů tak, jak se stavěly. Zápis v zemských deskách je psán azbukou, latinou, korentem, němčinou a dalším písmem, proto překlad do češtiny není snadný a nelze vyloučit záměnu některých názvů obcí.
Jak lidé žili
Protože veškeré území náleželo knížeti, museli noví osadníci (kolonisté) za propůjčení půdy knížeti platit: penězi, naturáliemi i robotou. Též odváděli desátky faráři. K vybírání určitých dávek pánovi byli ustanoveni lidé ve funkci fojtů - rychtářů. Stavení, kde sídlili, se nazývala rychta. Rychta byla buď dědičná (dědila se z otce na syna) nebo zákupní. Od roku 1750 již úřad není spojen s držením rychty, ale stěhuje se k usedlíkovi, který je rychtářem jmenován. V té době již ale rychtář ztrácí na významu a stává se pouze jakousi spojkou mezi vrchností a poddanými. Část jeho pravomocí totiž přebírá správa obce v čele s pudmistrem. Toto byla funkce, která vznikla v průběhu 17. století. Pudmistr byl v čele volené rady starších. Většinou to byli vzdělaní lidé – uměli psát.
Funkce rychtáře zanikla v roce 1848 se skončením feudalismu. Od roku 1850 přechází veškerá moc a správa obcí na volené zástupce – obecní zastupitelstvo. Počet členů obecního zastupitelstva se řídil velikostí obce. V jeho čele stál starosta.
V roce 1945 byl obecní úřad nahrazen národním výborem v čele s předsedou. V roce 1990 byl národní výbor opět změněn na obecní úřad v čele se starostou.
Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Hospodářství však byla většinou malá, a tak si lidé museli najít další způsoby obživy: řemesla, spřádání lnu a vlny, obchod, tkalcovství a podobně.
Jak chodili oblečení? Z doma utkané látky si ušili kroj, který napodoboval kroj hanácký, byl však jednodušší a postrádal i bohatě vyšívané ozdoby.
Též zvyky a obyčeje se podobaly blízké Hané: o vánocích chodili koledníci, na ostatky vodili medvěda, na Smrtnou neděli vynášeli smrťáka, v Pondělí velikonoční byl mrskut, v květnu stavěli máje. Mluvili horáckým nářečím, které patří do skupiny nářečí hanáckých.
Jak vzniklo jméno Sedlák
Šlechta, církev a knížata nedrží všechnu půdu, nýbrž ji za poplatek propůjčují mnohým lidem, kteří takto získávají ochranu svých pánů místo své dosavadní často pomyslné svobody. Tito se usazují na půdě dosud volné a vznikají tak rustici – sedláci. Sedlák vlastnil obvykle jedno sedlo – od toho název sedlák. Dvě nebo více sedel obvykle vlastnila nižší šlechta – vladykové, zemani.