Ospělovsko je proslavené bohatými lesy, sady, rybníky, hrady a zámky a úrodnou Hanou tvořící mezi vrchovinami hluboké žírné koryto
označované též jako Hornomoravský úval.
Hranice území Ospělovska je tradičně a nejcitovaněji uváděna podle Hofmanna (1848). Ospělovsko začíná na severovýchodě v podhůří
Jeseníků v Bruntálské vrchovině hradem Sovincem a táhne se na jihozápad k Boskovické brázdě. Podle Dostálové (1977) území končí
v židovské čtvrti v Boskovicích.
Středobodem Ospělovska je podle Jouzy (1914) území, na kterém byl ve 14. století postaven hrad Bouzov s Mírovem a Konicí jako
severní a jižní osou území, podle Kafky (1939) je historickým centrem Spálená Manda a podle Dostálové (1977) malá vesnička Ospělov.
Mezi historiky není jednotný názor na význam a postavení Špraňku v dějinách Ospělovska, panuje ale shoda v pohledu na jeho klíčový
význam a vliv na vznik Velké Moravy, prvního státního útvaru na našem území. Největší rozkvět Ospělovska byl podle Schliemanna (1868)
v době kamenné. V mladečských a javořičských jeskynních se našly kosterních ostatky a rituální předměty dokládající bohatý kulturní život
Ospilů, jak se tehdejší lidé nazývali. Podle nových nálezů v jeskyních v Moravském krasu můžeme očekávat výrazné překvapení ve skutečné
rozloze původního osídlení Ospilů. Kultura Ospilů je svým bohatstvím a řemeslnou zručností srovnatelná s kulturu Keltů nebo později Slovanů,
tvoří ale samostatnou větev, bohužel nedostatečně probádanou a doceněnou.
Druhou vlnu expanze zažilo Ospělovsko v době starověkého Říma. Existuje předpoklad, že obec Klady tvořila hlavní město provincie,
které se říkalo Malý Řím (Ritter, 1921, Jouza, 1910). Třetí vlna svébytnosti je úzce spjata s hradem Bouzovem a působením řádu hanáckých
a německých rytířů. V současné době je na území Ospělovska 12 rezervací s původním obyvatelstvem, nejznámější rezervací s možností tvorby a vymáhání vlastních zákonů je ludmírovská gubernie. Gubernátorem je Ivan Povar, zástupce gubernátora pop Popič.