Ospělovsko. Hasičská zábava. Hraje vesnická kapela ToNe! Lidé se překřikují. Zhruba půlnoc. Reflektory ozařují stůl pod lípou, na ní sedí na lavicích u stolu u čepovaného piva o samotě 4 herci, věk zhruba pětapadesát let: řidič Franta, dřevorubec Tonda, mastičkářka Radka alias Miši a její muž, promítač Duše. Všichni jsou trochu opilí, střízlivá je pouze Radka alias Miši. Na konci rozhovoru přichází ke stolu básnířka Dáša. Reflektory se přesouvají a zabírají její rty. Zvuk rozhovorů a tóny hudby v tu chvíli umlkají. V popředí je hlas.


Franta: Radko, něco ti řeknu. Ty to s Duší nemáš lehký.

Miši: S Duší je to strašný.

Duše: Nekecej.

Tonda: Ja.

Franta: Duše si jednou pěkně rozbije čumák. To ti povídám.

Miši: On už je takovej. Vždyť víš. Šlape, kam nemá!

Duše: Nekecej.

Tonda: Ja. Ja.

Franta: Myslíš, že dostane rozum?

Miši: Ten, nikdy!

Duše: (mlčí)

Tonda: Ja. Ja. Ja.

Dáša: Ahoj lidi, jak se vede? Duše, už víš, co budeš příští rok promítat? Měla bych nádherný film o Jimu Morrisonovi. To byl básník! Ten ty básně zpíval! Nádherný chlap. Pustíš ho?

Duše: Pustím nějaký porno. Tady se lidi hrozně rádi omrdávají. Berou se moc vážně. Zapomínají na lásku. Třeba jim ta mrdačka přijde směšná, když na to budou koukat na návsi společně. Takovýho Bergmanna nenatočí na vesnici ani Kustrica. Vesnický učitel pro buzeranty. Ospělov je svět! Jak velkého ptáka má Bůh? Velkej inseminátor věčnosti! (unaveně klesá hlavou ke stolu, reflektor zhasíná).