Ospělovsko. Dům dřevorubce Tondy. Vchodová hala. Nad štokrlaty visí na obraze krásný bílý kůň. Duše si s Tondou sedají na štokrlata. Reflektor přejíždí při vstupu z obrazu koně, svítí jenom na herce. Poloprofil. Detail dopisu. Detail láhve. Detaily rtů a rukou.


Tonda: Duše, odstěhuji se z Ospělova.

Duše: Tondo, nestěhuj se, prosím! Toníku, jestli se odstěhuješ, dám ti fakt do držky. To nemůžeš, nesmíš! Představ si, že by sem namísto tebe přišel nějakej idiot a já měl za souseda vola. Tondo, říkals, že mezi náma zrušíme plotek a uděláme branku. Chalupu tu máme zrovna rok a ty mi řekneš, že jdeš pryč?! To mi teda řekni proč?

Tonda: Du doprdele, v Ospělově nebudu ani minutu!

Duše: Tondo, hodili nám na zahradu tenhle dopis, anonym, že prý jsme někomu ukradli švestky. To jsou tady v Ospělově lidi takový sráči, že se neumí podepsat a říct, o co jde?

Tonda: Duše, tady je to na hovno. Duše, podívej se tam. Vůbec bych se nedivil, kdyby ti ten dopis na zahradu hodila právě tahle drbna.

Duše: To je dobrý. Právě ona mi říkala, že paní Růžové někdo ukradl švestky, že prý to říkala v obchodě. Myslíš, že mně chtěla zmást? Že to psala sama? Šel jsem s Radkou za paní Růžovou. Řekla, že se švestkami žádný problém nemá a dopis nám na zahradu nehodila. Stará se o růže u náhrobku na návsi, anonymní blábol nám asi na zahradu nehodila. Její rodina sem přišla před tři sta lety za třicetileté války z Bretaně. Došlo mi to až při tom rozhovoru, že jsem šlápl vedle. Cítil jsem se jako debil, že jsem tam vůbec chodil a chtěl si to nechat vysvětlit. Snad jsem ji neurazil, když jsem jí řekl, že nám může říct klidně do očí, co potřebuje a nepsat dopisy bez podpisu. Že nám může říct všechno, i když to nebude dobrá zpráva.

Tonda: Duše, tady nevěř nikomu!

Duše: Tondo, přinesl jsem slivovici. Napijeme se. Ne že se odstěhuješ, chlape! (rozlévá) Na lepší časy. Je skvělá, od kamaráda z Hradišťa.

Duše a Tonda pijí. Reflektory pomalu zhasínají. Duše a Tonda se podpírají a tiše zpívají. Světlo zhasne. Střih. Obraz bílého koně. Střih. Tma.