Aleluja, Ospělovsko! To vše nasvědčuje osídlení člověkem již v době pravěké. Též v ludmírovském lomě se nacházely jeskyňky zaniklé při rozšiřování lomu v roce 1946. Vše lze klást do spojitosti se sídly člověka v mladečských jeskyních. K Ludmírovu postupoval zřejmě podle toku řeky Třebůvky a pak potoka Špraňku. Zdejší kraj mu nejspíše sloužil jako letní loviště.
V době bronzové (asi 1500let před naším letopočtem) pronikl na Moravu lid s pokročilejší kulturou. Víme bezpečně, že měl na Moravě stálá sídliště, neboť nacházíme popelnicové pole (hřbitovy) podél úpatí Kosíře od Čech pod Kosířem k Laškovu, Pěnčínu a pak u Hluchova.
Z doby železné (800 let před naším letopočtem) nacházíme archeologické nálezy z okolí Prostějova. Od počátku 4. stol. před naším letopočtem k nám proniká první historicky známá etnická skupina – Keltové. Stopy jejich sídlišť nacházíme asi u 30 obcí na okrese Prostějov. V našem okolí se našlo keltské rýžoviště zlata u Ponikve.
Na počátku našeho letopočtu osídlily území Prostějovska germánské kmeny, jejichž sídliště a pohřebiště přinášejí svědectví o čilém styku s římskými provinciemi z období římské říše.
Žárové pohřby z 5. až 6. stol. našeho letopočtu a zvláště kostrové hroby od 8. stol. přinášejí neklamné důkazy o slovanském osídlení Prostějovska (8.století – období velkomoravské říše, 863 – příchod Cyrila a Metoděje).
První písemné zprávy o vesnicích na okrese Prostějov jsou z 11. století (Olšany – 1050, Mostkovice 1052). Velká část obcí se však v písemných pramenech objevuje až ve 14. století. První vesnice dostávaly jména podle svých zakladatelů. Důvod je zřejmý. Bez jakýchkoliv písemných dokladů bylo dokumentováno vlastnictví. Příkladem je Vojtěchov, Ludmírov, Milkov. Teprve později dostávaly vesnice jména podle přírodních podmínek (11. – 13. století) – Luká – louky, Ponikev –Ztrat potoka, Hvozd – les, Raková – voda s hojností raků.
Zdejší kraj byl původně zeměpanský, náležel knížatům. Tato knížata udělovala část svého území odměnou bojovníkům z řad věchty, úředníkům místo služného a později po roce 1063 i církvi. K hojnému darování dochází po roce 1029 po dobytí Moravy Břetislavem. Tehdy daroval tento kníže mnoho vesnic svým bojovníkům. Tito, pokud obdrželi svá území neosazená, osazovali je z řad svých otroků či zajatců získaných v bojích. Otroctví bylo na Moravě až do roku 1194.
Osídlení zdejšího kraje se pravděpodobně dělo ze tří směrů, ale vždy z úrodnějších oblastí:
1) od Choliny, pánem Adamem z Choliny a jeho potomky z nového rodu a střediska tohoto rodu Konice
2) od malé Hané – Brodecko a Kladky
3) od Bouzova (rodem pánů z Vildenberka). Z tohoto směru vznikla oblast Ludmírova, přes Hvozd, Lukou až k Bílé Lhotě.