Cesta mezi Březskem a Hvozdem se vine jako had. Klikatí se, hned se zvedá, hned klesá, tak jak je na vrchovině zvykem. Jedno místo u cesty se nazývá „SPÁLENÁ MANDA“. Bylo svědkem lidské tragédie, jež nám název připomíná až dodnes.
Před dávnými a dávnými časy žila v Klužínku krásná, ale chudá dívka. Vysoká štíhlá, oči aksamitové, vlasy po havranu. Jmenovala se Magdaléna, ale říkali ji Manda.

Ráda chodívala do přírody i do společnosti. Spousta chlapců se za ní točila. Až v jednom z nich našla zalíbení. Pocházel z Březska. Ale chlapcovi rodiče lásce nepřáli. On bohatý selský synek, ona chudobná děvečka. Přesto se vzali. Chlapec musel opustit selské stavení a tak oba byli rádi, když se mohli usadit v obecné pazdemě. V pazdemách se dříve sušíval len, později ovoce. Protože se v nich často a hodně topilo a bylo zde nebezpečí požáru, stávaly většinou o samotě za vesnicí. Nejinak tomu bylo i v Březáku. Pazdema zde stála hodně daleko u silnice směrem k Hvozdu.
Zde tedy mladí manželé našli nový domov. Jejich štěstí netrvalo dlouho. Chlapec si našel práci v lese. Tehdy, stejně jako dnes, to práce byla těžká a nebezpečná. Při kácení stromu nestačil včas uskočit a ani doktor už mu nepomohl. Pěkný pohřeb měl a mnoho smutku bylo, ale co naplat, život pláč nevrátí.
Manda v pazdemě osaměla. Již tu zůstala. Lidé, kteří jezdili kolem, zastavovali se na kus řeči, často jí i něco na přilepšenou nechali. Tak šly měsíce.
V té době žila v Březáku jedna vdova se synem. A právě jemu mladá žena z pazdemy učarovala. Nevynechal jedinou příležitost, aby se u ní nezastavil. Za chvíli už i vrabci cvrlikali o jeho lásce. Matku to však rmoutilo. Pro syna chtěla lepší nevěstu. Pomlouvala ji, hanila, než nic nepomohlo.
Jednou k večeru, když se syn nevracel domů, vzala lucernu a vypravila se k pazdemě. Když tam došla, všude tma tmoucí. Zaklepala a volala na syna, ať jde domů. Nikdo neodpovídal. Zoufalá matka udeřila lucernou o práh. Leč ouha. Oheň z lucerny vzplanul a za chvíli byla už byla pazdema celá v plamenech. Matka v hrůze utíkala domů. Vlastním očím nevěřila, když svého syna našla klidně spícího v posteli. Až ráno zvěděla, že byl s chlapci v hospodě.
Smutná zpráva se však šířila vesnicí. Pazdema v noci lehla popelem a v ní skončil život mladého děvčete. Matka dlouho svou vinu tajila, ale nic se neutají věčně. Její syn se sice šťastně oženil, avšak ona se časem pomátla. Chodila po vesnici a vyprávěla nesouvislý příběh o požáru a o své vině. Nikdo ji však neposlouchal a nevěřil.

Místo, kde stála pazdema, zůstalo opuštěné. Již novou zde nestavěli. A tak tráva brzy skryla spáleniště a na místě zde šumí les, kterému se říká „U SPÁLENÉ MANDY“.