Ospělovsko. Na zahradě Duše a Radky alias Miši. Svítí slunce. Ptáci řvou. Lavička na zahradě pod ořechem. Duše čte dopis. Pije kafe. Za plotem stojí Tonda, dívá se do slunce a usmívá se.


Duše: Tady mi z úřadu píšou, že nejlíp udělám, když na Pepíky pošlu policii.

Miši: Uděláš to?

Duše: Pepan celý život touží po medaili. Omrdal mě zadarmo. Kdyby bral prachy jako profesionál, jako třeba starosta, tak to bych asi poldy zavolal. To jejich veřejné prohlášení slušných sousedů, to je přece na medaili. Text jako za komančů když popravovali Kalandru. To se musí ocenit, takhle bušit na nebeskou bránu. Jediná šance na změnu je osvěta. Přitluču v květnu na dveře kaple Desatero obecního šukání. Luther v Ospělově. Vesničani dělají, že se nic neděje a jen klopí oči nebo se dívaj stranou. Myslíš, že se stydí? Nebo že si nepamatují, proč to celé vzniklo? Chtěli starostovi nakopat prdel a trhnout se od Ludmírova! Nějaký kulturní léto a promítání filmů, to byla přece moje bokovka. Dnes jseš pro ně čarodějnice. Asi málo chlastáš! Jsou tady snad všichni úplní debilové?

Miši: Neurážej! Každý dělá, jak umí. Já mám ve spolku předplacený na 15 let dopředu členský příspěvky. Stromy navrhnu příští rok vysázet znovu, když mi je letos nepovolili. Když jsem byla na spolku, řekla jsem, jak to bylo. Nejvíc ticho byl Pope Popič. Řekla jsem, že hrál s falešnejma koulama. Pepan koktal a žvatlal úplný nesmysly o tvým rozverným županu a Pepík si tam před všema v rohu u dveří vyhonil péro a křičel, abys mu u toho asistoval, když jsi gay. Oni jsou úplně mimo. Vůbec nechápou, která bije.

Duše: Pope Popič je moje životní zkouška. Necítit k němu nenávist, když už mne nemiluje a takhle sprostě mně odvrhl. Prý, Duše, nikdy ti nezapomenu, cos pro mě udělal. A za čtvrt roku mi vrazí kudlu do zad a ještě s ní do vánoc třikrát zatočí. Jak kdyby porcoval prase! Myslíš, že byl Pope za komančů estébák? Díval jsem se do Cibulkových seznamů, a nebyl. Nikdy nepochopí, jak trpěl Jidáš! Petrovi dal Ježíš šanci třikrát! Kurva svět! Eli, Eli lama zabachtani! Buzerant nemůže žít na vesnici.

Tonda (volá za plotem): Duše, nedáš si slivovici?

Miši: Duše, přestaň, prosím, mluvit sprostě. Doufám, že se s Tondou zase neožerete. Máš řezat dřevo.

Duše (jde k plotku): Tondo, je to všechno na hovno!